Moje sladké chutě

Sladká chuť je všem příjemná, zvykli jsme si na cukr a uhlohydráty, na rychlou energii. Proto je při přechodu na paleo stravu kamenem úrazu slazení a chuť na sladké.

Myslela jsem si, že jsem na tom mnohem lépe. 

Cukr jsem nechala před několika lety, nesladím čaj ani kafe. Vodu jen čistou, občas si do ní nakapu citron nebo limetku. Sladké limonády mi nechutnají. Jako malá jsem pila sirup z lahve, teď bych to nedala :) Proto jsem se domnívala, že přechod na paleo bude rychlý a a cukr mi nebude dělat problém.

I když nekonzumuji denně řepní cukr, to ještě neznamená, že nejsem závislá na cukru. Moje tělo si zvyklo na pravidelný přísun uhlohydrátu, v podstatě je skoro jedno, zda se jedná o uhlohydráty všeobecně vnímané jako zdravé (rýže, ovesné vločky, ovoce). Slovo závislost zní přehnaně, nic si ale nenalhávejte. Zbavit se cukru je těžké, jen to zkuste. Proč je to tak těžké? Dejte si kousek mléčné čokolády a pocítíte okamžité uvolnění, rychlou reakci v mozku. Čokoládu nejíme, abychom zahnali hlad. Ty regály v supermarketu jsou plné čokoládkami a sušenkami, aby nám dělaly radost, ne proto, aby zasytily. Zahnat hlad cukrem nejde. 

Když jsem se do paleo pouštěla poprvé, dělalo mi velký problém nahradit sladké. Měla jsem chutě a neřešila jsem složení paleo stravy, jen jsem vynechala obiloviny a všechny umělé potraviny. Sladké chutě jsem ukojila ovocem, neodepřela jsem si ani sušené ovoce, rozinky, datle. Je to lepší, než jíst čokoládu a koblížky, hodně uhlohydrátů ale do paleo stravy nepatří. 

Med jsem ze stravy nevynechala, protože jiná alternativa přírodního sladidla nebyla dostupná. Stevie mi nesedla a nemám ve zvyku se do něčeho tlačit. 

Teď jsem se ale rozhodla s chutěmi na sladké zatočit. Před několika měsíci se i u nás objevilo sladidlo erythritol a xylitol  Na zahraničních stránkách jsem o nich četla hodně, dle popisu se může zdát, že je to krásné bezbolestné řešení na odvyknutí si od cukru jednou a navždy. Tyto sladidla jsou bez pachuti, nezvyšují krevní cukr a jsou ekvivalentem sladké chuti. Halleluja. Je to sice pravda, ale to je právě ten háček. Nevyvolávají to, co cukr. Sladká chuť je jakoby čistá, bez zvýšení hladiny cukru v krvi.  

Většinou, když sáhnete po sladkém, nejde o sladkou chuť ale o rychlý příval endorfinů, o uvolnění. Koupíte si balení erythritolu, zamícháte do těsta a upečete buchtu. Zakousnete se a nechápete to. Chcete sladké, máte to. Bez toho ale, aby jste si to uvědomili, chcete i ten pocit spojený s cukrem. Ten pocit vibrující v mozku. Erythritol vám ale tento proces nezahájí. Je to sladké, ale pouze na jazyku. Je těžké ten pocit popsat.  Zklamání.

Poprvé jsem pekla s erythritolem sušenky a celý plech jsem vyhodila. Prostě mi to všechno připadalo divné. Byla jsem zklamaná, chtěla jsem chuť a pocit sladkých koláčů, nevěděla jsem si poradit s tou sterilní sladkou chutí v puse. Necítila jsem pachuť, chutnalo to ale divně. V té době jsem jedla běžně, byla jsem zvyklá na slazení medem, na ovoce, na uhlohydráty v stravě. Pokud v rámci běžné stravy použijete erythirtol, nejspíš vám nebude chutnat a možná ho i vyhodíte. Trochu jsem zoufala, popis sladidla mi připadal jako lež... ekvivalent cukru bez pachuti!

V rámci své low carb paleo stravy jsem erythritolu dala další šanci.
Teď jsem pekla čokoládovo-mandlovou buchtu. Ochutnala jsem ji druhý den své low carb diety. Nic moc, chutnalo to divně, nebylo to už ale tak zvláštní. Třetí den mé diety mi ale tato stejná buchta připadala strašně dobrá, sladká, příjemná. Stejně jsem si třeba připravila kokosový krém s kakaem a erythritolem. Bylo to sice sladké, chutnalo to ale divně, nemohla jsem to sníst, prostě mi to nesedlo. Strčila jsem čokoládový krém do ledničky, o dva dni později mi krém přišel lahodný, sladký, jemný. Čokoládu vyrobenou z kokosového tuku a erythritolu jsem taky skladovala v ledničce, teď si ji už můžu dát. 

Proč? Mozek si odvykne. 

Už týden jsem na zhruba 70 g uhlohydrátů denně, mozek si odvykl. Mám jeden malý banán denně, jedno jablko a uhlohydráty v zelenině, něco i v mandlích. Ovoce mi připadá nesmírně sladké. Nemám žádné chutě. Prvních pár dní jsem se cítila trochu divně, pátý den byl zlom, celý den jsem se cítila uvolněně, vůbec mi nic nechybělo. Stačí několik dní. Pokud svoji závislost nebudete krmit, chutě zmizí. 

Pokud máte v ůmyslu přejít na paleo slazení, doporučuji, aby jste si uvědomili několik věcí:

- Dokud máte stravu plnou uhlohydrátů a cukrů, je těžké vnímat sladidlo s nízkým glikemickým indexem za použitelné. Používat alternativní přírodní sladidla je nejlepší, pokud jste se cukru a medu plně zbavily. Dokud se pořád vystavujete efektu cukru, nečekejte, že vám čistá sladká chuť bude najednou chutnat.

- Přechod je těžký, pokud si neuvědomíte, že sladká chuť a emocionální reakce k sobě nepatří. Dokud hledáte útěchu v zákuscích, nepouštějte se do výměny sladidla. Náhradní sladidlo vám požadavky nesplní, žaludek zaplníte, mozek a duše bude hladem dál. 

Toto mi došlo až teď. Dříve jsem čekala, že se díky paleo zbavím závislosti na sladkém. Paleo vás nespasí.  Je to cesta, nikoliv cíl. Musíte si uvědomit, že je cukr silný, závislost ale není dlouhodobá. Můžete jí přebít během několika dní. Dokud se budete cpát ovocem, péct medem, chutě zůstanou. Tělo si bude pořád říkat o ten blažený pocit, o uvolnění, o příjemný zážitek. Přechod není jednoduchý, stojí ale za to. Dobrou zprávou je, že poté, co s vámi už cukr nemává, si můžete dát občas více ovoce, datle, banány, nic se vám nestane. Není sladké jako sladké. To poznáte až když vyměníte staré známé chutě za opravdové a potraviny začnete používat na zasycení žaludku a nikoliv na ukojení negativních emocí.