 |
| foto: pinterest |
Prožívám právě pohodovou cestu ke zdraví a síle. Pořád si užívám svůj jídelníček a cítím se dobře. Dnes to sice není úplná pravda, mám angínu, ale mimo toho je mi moc fajn. Připadá mi přirozené a bezstarostné jíst hodně zeleniny, ovoce, maso, ořechy a v ničem se neomezuji. Ubývá mi břišní tuk a rýsuje se mi postava, trénink je v kombinaci se stravou mnohem účinnější. Dostávám hodně pozitivních poznámek, lhala bych, že si toho neužívám, hlavně když pro to vlastně nic moc nedělám, do ničeho se nenutím. Taky se mně ptají, co dělám, a když to načrtnu, tak se mně vždy zeptají:
Není to příliš těžké? Nechybí mi něco?
Neřeším to, tak to asi těžké nebude. Svůj jídelníček nesestavuji, jím, na co mám chuť a kolik jen můžu. V ničem se neomezuji. Nevím, co by bylo těžké na tom, že sním banán a mandle na snídani, místo toho, abych si dala chleba s máslem. Ani jedno není těžké, já jsem zvolila banán, protože mi moc chutná a po takové snídani se cítím moc dobře. Jestli je těžké jíst pečenou zeleninu na kachním sádle, jestli je těžké jíst domácí majonézu a domácí hořčici, která je božská... Já bych se taky mohla zeptat: Je těžké jíst rohlík na snídani? Je přece těžké zajít každý den nakoupit čerstvý rohlík, je těžké sehnat chutný a kvalitní rohlík, je těžké rodině pořád něco vymýšlet, když už jim zaběhnutá pomazánka nechutná. Určitě těžší, než nakoupit ovoce na celý týden, nakoupit zásoby mandlí a ořechů, které vydrží strašně dlouho a už jen kombinovat dle chuti. Jestli je těžké sehnat pořádného řezníka, kde se můžete zeptat, co jednotlivé výrobky obsahují? Jestli je těžké číst etikety a zjistit, že 95 % masných výrobků na trhu jsou ošizené, vylepšení moukou, sojovou hmotou, umělými ochucovadly? A není těžké zaplatit hodně peněz ze své výplaty výrobcům, který zákazníka obelhávají a snaží se na něm vydělat na úkor kvality? Není těžké si nalhávat, že je paštika, která vedla masa ani nestála a která játra viděla jen na obale, že je mňam? Není jednodušší si tu paštiku vyrobit doma během 30 minut i s mytím nádobí a navíc za pár korun?
Neberte to ve zlém, já nikoho nebudu shazovat. Chápu, máme zaběhnuté koleje, denní řád, myšlení, rutinu, jak nákupy a stravování řešíme. Opravdu nejde o to, aby se člověk ze dne na den změnil a všechny svoje činy začal hodnotit dle jiného měřítka. Jen jsem chtěla předvést, že je vše otázka pohledu. Pro mně je těžké sníst "klobásu" z tesca, protože jsem rozmazlená a zvyklá na domácí. Nedá se to prostě porovnat. Pro mně je jednodušší usmažit celerové hranolky a v rychlosti upatlat domácí majonézu, než si lámat hlavu, co v té kupované majonéze je. Ok, přiznávám, majonézu se mi nikdy nechce dělat, to poprosím přítele, no mám to prostě až příliš jednoduché :)
Nic mi nechybí. Občas mně napadne něco, že bych si dala dort, nechce se mi ale moc péct, nikdo to u nás nejí. Tak nic nepeču. Moc mi to asi nechybí, když jsem líná něco upéct... Když nakupuji, vidím různé potraviny, které teď nejím, přesto si na nic nevzpomenu, co bych postrádala. Nebudu se do ničeho nutit, slíbila jsem si, že pokud na něco dostanu chuť, tak si to dám.
Měla jsem jednou indickou placku plněnou sýrem, zvládla jsem půlku, byla výborná. A dala jsem si z bráchou napůl tři obrovské zákusky v kavárně Kolbaba. To bylo vtipné, brácha se mně ptal, jestli si pamatuji, když jsme byli malí, tak jsme si chtěli v cukrárně vždy objednat vše, co nás napadne. Tak jsme si ten sen splnili, to bylo boží! :) Každopádně jsem to nebrala jako hřešení nebo pád. Na druhý den jsem se vrátila k oblíbené vajíčkové snídaně a ani by mně nenapadlo si nějaký zákusek objednat, děkuji, stačilo. Jo a chutnala jsem zmrzlinu Carte Dor, kterou jsem měla moc ráda, teď mi moc nechutnala.
Proč to píšu? Sama jsem překvapená, jak mi můj nový životní styl vyhovuje. Není to rozhodnutí nebo nucení se do něčeho, moc mi to chutná a cítím se tak dobře. Občas ochutnám něco, co do paleo nepatří, nezabije mně to, to jsem si naprosto jistá. Pokud si tedy někdo myslí, že se mi klepou ruce, ať si můžu dát koblížek posypaný cukrem, moc se plete. A to píšu já, co jsem před několika lety snědla 300 gramovou Milku na jedno posezení. Taky vám radím, jezte, co vám chutná, co vám dělá dobře, je jedno, jestli se to má, nemá, mělo by se... Důležité je, ať se cítíte dobře, ať máte sílu a chuť do každodenního života. A rozhodně si nelámejte hlavu s tím, co můžete, nemůžete, musíte. Bere to hodně energie a naprosto zbytečně. Dobrý jídelníček poznáte tím, že se do něho nebudete muset nutit. Není možné žít ve stresu z toho, že vám nedejbože někdo nabídne kus čokolády s CUKREM. Taky jsem čokošku dostala a byla jsem moc ráda, hezky jsem se i rozdělila :) Jen proto, že se obecně stravuji jinak, nenechám si vytetovat na čelo seznam Můžu/Nemůžu, k ničemu by mi to nebylo.
A výsledky:
Velkou změnou pro mně je, že jsem začala vytavovat i starší oblečení a konečně ho můžu nosit. Smutné je, že na mně něco začalo i vyset, tak budu muset šatník probrat. Nejde ani o to, že bych tolik zhubla, postava se mi ale viditelně tvaruje a mizí hlavně tuk z pasu (jéééé!).
Velkou změnou pro mně je, že jsem začala vytavovat i starší oblečení a konečně ho můžu nosit. Smutné je, že na mně něco začalo i vyset, tak budu muset šatník probrat. Nejde ani o to, že bych tolik zhubla, postava se mi ale viditelně tvaruje a mizí hlavně tuk z pasu (jéééé!).
Nemůžu se dočkat, ať už můžu venku běhat. Jsem pozitivně naladěná, čekám jaro a jsem plná energie (dnes ne, právě aktivně umírám).
A hlavně čekám, až můžu ven na zahrádku, kdy už si můžu dát vlastní salát. Čekám, kdy se na trhu objeví opravdová zelenina a kdy už si konečně můžu vyjít v balerínách a jarním saku.
