Sugar detox, prvních 14 dní

Na začátku svého nového jídelníčku jsem si průběžně zapisovala, jak mi je, teď, po dvou týdnech první souhrn: 

Detox asi celý ten proces odvykání si od cukru a nadbytečného množství uhlohydrátů přesně vystihuje. Ráda bych napsala, jak to bylo snadné... Chce to odhodlání a něco vás fakt musí nakopnout. Je to jak fyzický, tak psychický proces.

Nerada se přiznávám, možná to někomu ale pomůže překonat začátky. Ráda bych psala o tom, jak jsem zázračná, že od první chvíle své low carb diety pociťuji blahodární účinky a nic mi přechod neztěžuje. Když se na to tak dívám, nebylo to tak strašné, snadno se mi mluví ale teď, když už to mám za sebou :) 

První dni jsem byla rozladěná, taková nesvá. Jednak jsem se ještě dostávala z předchozího stavu způsobeným konstantní konzumací uhlohydrátů a už jsem se dostávala do fáze, když jsem měla chutě na cokoliv a náladu v ****. A na druhé straně jsem jídelníček ze dne na den totálně změnila, nemohla jsem tedy čekat, že to půjde hladce. Byla jsem připravená na cokoliv a bylo mi jedno, jak to dopadne, ale ještě jeden den nízkokalorického nízkotučného jídelníčku a někoho zabiji. 

První den low carb diety byl zlomový. I když jsem pociťovala jakousi potřebu si něco dát, přesto jsem to vydržela. Myslím, že jsem byla psychicky dokonale připravená. Moc jsem to nepromyslela, a hned první den jsem měla funkční trénink, rozbolela mně při tom hlava a trochu jsem se cítila malátní, ale dala jsem to a večer jsem padla do postele, jako kdyby mně někdo vypnul. Po dlouhé době jsem se poprvé krásně vyspala a to bylo pro mně jasné, že jsem se rozhodla správně. Jestli někdo zažil období, kdy se nemohl pořádně vyspat po delší dobu, tak dobře ví, jak je to úmorné. Jak je člověk po několika dnech totálně vyždímaný, protivný až agresivní, všechno ho štve... Proto byl pro mně začátek low carb stravy skvělý. 

Chuť na ovoce přes den "jen tak" přešla během několika dní. To bych jako problém nebrala. Cítila jsem se ale nějak zvláštně. Snížení uhlohydrátů vytvoří takový divný pocit. Já nevím, nebylo mi špatně, neměla jsem hlad, přesto to bylo nějak divné. Pátý den jsem se již cítila úplně v pohodě. Jako kdybych takhle žila léta, i ten divný povit zmizel. Před dalším tréninkem jsem už myslela na zátěž a dala si trochu více ovoce. Pomohlo to, nemotala jsem se a nebolela mně hlava. Co se se mnou ale táhlo celých deset dní, byla strašná únava večer. Nevím, jestli jsem dospávala nespavé období. Večer po sedmé se mi vybily baterky a cítila jsem se pomalejší, moc mi to nemyslelo, byla  jsem i taková nešikovná. Třeba jsem platila kartou a několik vteřin se koukala na displej, co s tím jako mám dělat :). Pociťovala jsem únavu a večer v deset jsem musela do postele. Nevím, jestli to je špatně, běžně jsem vstávala v šest, v pohodě, neměla jsem hlad, nebolela mně hlava, byla jsem v pořádku, plná energie, až do sedmi večer. Prostě jsem si musela přidat více spánku.

Chutě jsem neměla, ze začátku jsem byla ale náladová. První týden se mi teda stalo i to, že jsem se večer z ničeho nic rozbrečela. Nebylo to nešťastné nebo smutné, spíš se mi ulevilo. Většinou se chovám konsolidovaně a normálně, chudák chlap, se kterým sdílím byt a svoji kuchyň... statečně to ale obstál :)

Desátý den večerní únava zmizela. Chodím spát kolem jedenácté, jsem ale do té doby použitelná :) Uhlohydráty mi nechybí. Opravdu ne. Psychicky jsem na tom neuvěřitelně dobře. Oproti tomu, jak jsem byla rozladěná, jsem klid a mír. Přes den se kouknu z okna a říkám si, že bych se prošla, že už čekám na věci objednané z Klimatexu, ať můžu ven běhat. Chce se mi strašně moc věcí a celý den se usmívám. Myslí mi to a mám pozitivní myšlenky.

Nepočítala jsem ale s tím, že se mi nahrne tolik práce. Pracuji v kanceláři, nemůžu říct, že bych dávala extra výkon. Teď proběhly ovšem nějaké změny a najednou toho mám mnohem více. Kdyby toho nebylo málo, našla si mně bokovka, kvanta překladů a krátký termín. Musím si dobře naplánovat celý den, musím se soustředit, jinak mně klepne.

Trochu jsem se i lekla, že low carb stravu budu muset přerušit. Co já vím, kolik toho zvládnu? Najednou mně napadlo, jak jsem několik let řešila pracovní stres přepadnutím Brněnky nebo automatu na čokoládu. Lekla jsem se, že se chutě vrátí a nedám to. Byla jsem z toho tak trochu nešťastná, jsem ale pouze smrtelník, nepotřebuji si nic dokazovat. Jsou i důležitější věci... objednávkový list jsem již potvrdila, přes to vlak nejede. 

Nechtěla jsem panikařit, rozložila jsem si úkoly, napsala jsem si harmonogram a valím. Překvapení! Celý den se soustředím perfektně. Žádná panika, stres. Žádné "nestíhám, nemůžu, nejde to, nechce se mi". Neřeším to. Pro případ, že bych měla potřebu jíst více uhlohydrátů, jsem si povolila denní příjem zvýšit, nebylo to ale zatím potřebné. Nemám chutě. Jsem zatím o den dopředu ve svém harmonogramu. To se mi nestává :) Moc se mi to líbí. Ten pocit svobody a sebevědomí, klidu, že vše stíhám, že se na mně nic nehroutí, to je opravdu k nezaplacení. Je to nesmírně osvobozující pocit. Nakonec se ještě ukáže, že low carb strava je to nejlepší, co jsem mohla udělat, abych takové šílené termíny stíhala.

Nevím, jestli to je stravou, jestli to je změnou a jestli mi to vydrží dlouho. Teď jsem ale nesmírně spokojená.

Moje sladké chutě

Sladká chuť je všem příjemná, zvykli jsme si na cukr a uhlohydráty, na rychlou energii. Proto je při přechodu na paleo stravu kamenem úrazu slazení a chuť na sladké.

Myslela jsem si, že jsem na tom mnohem lépe. 

Cukr jsem nechala před několika lety, nesladím čaj ani kafe. Vodu jen čistou, občas si do ní nakapu citron nebo limetku. Sladké limonády mi nechutnají. Jako malá jsem pila sirup z lahve, teď bych to nedala :) Proto jsem se domnívala, že přechod na paleo bude rychlý a a cukr mi nebude dělat problém.

I když nekonzumuji denně řepní cukr, to ještě neznamená, že nejsem závislá na cukru. Moje tělo si zvyklo na pravidelný přísun uhlohydrátu, v podstatě je skoro jedno, zda se jedná o uhlohydráty všeobecně vnímané jako zdravé (rýže, ovesné vločky, ovoce). Slovo závislost zní přehnaně, nic si ale nenalhávejte. Zbavit se cukru je těžké, jen to zkuste. Proč je to tak těžké? Dejte si kousek mléčné čokolády a pocítíte okamžité uvolnění, rychlou reakci v mozku. Čokoládu nejíme, abychom zahnali hlad. Ty regály v supermarketu jsou plné čokoládkami a sušenkami, aby nám dělaly radost, ne proto, aby zasytily. Zahnat hlad cukrem nejde. 

Když jsem se do paleo pouštěla poprvé, dělalo mi velký problém nahradit sladké. Měla jsem chutě a neřešila jsem složení paleo stravy, jen jsem vynechala obiloviny a všechny umělé potraviny. Sladké chutě jsem ukojila ovocem, neodepřela jsem si ani sušené ovoce, rozinky, datle. Je to lepší, než jíst čokoládu a koblížky, hodně uhlohydrátů ale do paleo stravy nepatří. 

Med jsem ze stravy nevynechala, protože jiná alternativa přírodního sladidla nebyla dostupná. Stevie mi nesedla a nemám ve zvyku se do něčeho tlačit. 

Teď jsem se ale rozhodla s chutěmi na sladké zatočit. Před několika měsíci se i u nás objevilo sladidlo erythritol a xylitol  Na zahraničních stránkách jsem o nich četla hodně, dle popisu se může zdát, že je to krásné bezbolestné řešení na odvyknutí si od cukru jednou a navždy. Tyto sladidla jsou bez pachuti, nezvyšují krevní cukr a jsou ekvivalentem sladké chuti. Halleluja. Je to sice pravda, ale to je právě ten háček. Nevyvolávají to, co cukr. Sladká chuť je jakoby čistá, bez zvýšení hladiny cukru v krvi.  

Většinou, když sáhnete po sladkém, nejde o sladkou chuť ale o rychlý příval endorfinů, o uvolnění. Koupíte si balení erythritolu, zamícháte do těsta a upečete buchtu. Zakousnete se a nechápete to. Chcete sladké, máte to. Bez toho ale, aby jste si to uvědomili, chcete i ten pocit spojený s cukrem. Ten pocit vibrující v mozku. Erythritol vám ale tento proces nezahájí. Je to sladké, ale pouze na jazyku. Je těžké ten pocit popsat.  Zklamání.

Poprvé jsem pekla s erythritolem sušenky a celý plech jsem vyhodila. Prostě mi to všechno připadalo divné. Byla jsem zklamaná, chtěla jsem chuť a pocit sladkých koláčů, nevěděla jsem si poradit s tou sterilní sladkou chutí v puse. Necítila jsem pachuť, chutnalo to ale divně. V té době jsem jedla běžně, byla jsem zvyklá na slazení medem, na ovoce, na uhlohydráty v stravě. Pokud v rámci běžné stravy použijete erythirtol, nejspíš vám nebude chutnat a možná ho i vyhodíte. Trochu jsem zoufala, popis sladidla mi připadal jako lež... ekvivalent cukru bez pachuti!

V rámci své low carb paleo stravy jsem erythritolu dala další šanci.
Teď jsem pekla čokoládovo-mandlovou buchtu. Ochutnala jsem ji druhý den své low carb diety. Nic moc, chutnalo to divně, nebylo to už ale tak zvláštní. Třetí den mé diety mi ale tato stejná buchta připadala strašně dobrá, sladká, příjemná. Stejně jsem si třeba připravila kokosový krém s kakaem a erythritolem. Bylo to sice sladké, chutnalo to ale divně, nemohla jsem to sníst, prostě mi to nesedlo. Strčila jsem čokoládový krém do ledničky, o dva dni později mi krém přišel lahodný, sladký, jemný. Čokoládu vyrobenou z kokosového tuku a erythritolu jsem taky skladovala v ledničce, teď si ji už můžu dát. 

Proč? Mozek si odvykne. 

Už týden jsem na zhruba 70 g uhlohydrátů denně, mozek si odvykl. Mám jeden malý banán denně, jedno jablko a uhlohydráty v zelenině, něco i v mandlích. Ovoce mi připadá nesmírně sladké. Nemám žádné chutě. Prvních pár dní jsem se cítila trochu divně, pátý den byl zlom, celý den jsem se cítila uvolněně, vůbec mi nic nechybělo. Stačí několik dní. Pokud svoji závislost nebudete krmit, chutě zmizí. 

Pokud máte v ůmyslu přejít na paleo slazení, doporučuji, aby jste si uvědomili několik věcí:

- Dokud máte stravu plnou uhlohydrátů a cukrů, je těžké vnímat sladidlo s nízkým glikemickým indexem za použitelné. Používat alternativní přírodní sladidla je nejlepší, pokud jste se cukru a medu plně zbavily. Dokud se pořád vystavujete efektu cukru, nečekejte, že vám čistá sladká chuť bude najednou chutnat.

- Přechod je těžký, pokud si neuvědomíte, že sladká chuť a emocionální reakce k sobě nepatří. Dokud hledáte útěchu v zákuscích, nepouštějte se do výměny sladidla. Náhradní sladidlo vám požadavky nesplní, žaludek zaplníte, mozek a duše bude hladem dál. 

Toto mi došlo až teď. Dříve jsem čekala, že se díky paleo zbavím závislosti na sladkém. Paleo vás nespasí.  Je to cesta, nikoliv cíl. Musíte si uvědomit, že je cukr silný, závislost ale není dlouhodobá. Můžete jí přebít během několika dní. Dokud se budete cpát ovocem, péct medem, chutě zůstanou. Tělo si bude pořád říkat o ten blažený pocit, o uvolnění, o příjemný zážitek. Přechod není jednoduchý, stojí ale za to. Dobrou zprávou je, že poté, co s vámi už cukr nemává, si můžete dát občas více ovoce, datle, banány, nic se vám nestane. Není sladké jako sladké. To poznáte až když vyměníte staré známé chutě za opravdové a potraviny začnete používat na zasycení žaludku a nikoliv na ukojení negativních emocí.

Experimentujeme!

  

Co jsem dělala v lednu? Nevařila jsem. Máme zásoby snad na tři měsíce, plnou komoru, ledničku, mrazák. Nebyl důvod ani inspirace.

Místo toho jsem testovala sama sebe :)

Experimenty jsou dobré, když se do nich pouštíme s přesvědčením, že výsledek akceptujeme a nesnažíme se dokazovat náklonnost vlastním představám a předsudkům.

I když považuji paleo stravu osobně pro sebe za jednu nejzdravější alternativu, jsem už dost rozumná (haha) a stará (hahahaha) na to, abych byla opatrná v něco bezpodmínečně věřit a abych vše ostatní zavrhovala. 

To jsem napsala tak hezky, až jsem na sebe skoro hrdá. 

Takže, ačkoliv považuji paleo stravu pro sebe za perfektní, považuji ji za perfektní za určitých podmínek. A to za předpokladu, že mám období "don´t worry, be happy". Abych byla přesnější, paleo stravu jsem kdysi objevila, protože jsem měla problém udržet si váhu a už mně opravdu nebavilo kolísání. Není přece normální se neustále hlídat, taky není pro mně normální se krotit a odepírat si cokoliv. Navíc mi dělal problém lepek, tak jsem si říkala, vlastně mi to jen prospěje. Paleo nabízelo alternativní řešení pro nalezení rovnováhy. Zakopla jsem tedy váhu pod postel, zahodila permanentku do posilovny, nemusela jsem řešit bezlepkové potraviny a užívala jsem si. Za tři měsíce jsem se postavila na váhu a zjistila jsem, že se nic nestalo. Přitom jsem si nic neodepřela, nemusela jsem číst etikety kvůli obsahu lepku, nepočítala jsem tuk, kalorie, uhlohydráty ani hvězdičky na obloze. 

Paleo strava měla dobrý vliv i na moji pleť, na tukovou skladbu těla, cítila jsem se energická, pozitivní, dobře se mi spalo. Hrála jsem si s recepty, objevovala jiné suroviny, zapojila jsem do stravy více zeleniny i ovoce, bylo to moc fajn a prospěšné.

Tento experiment asi před rokem a půl trval šest měsíců a byla jsem moc spokojená. 

Začala jsem pak experimentovat jinde: strava SCD, strava raw, vegetarián, ..., období junk :) 

Řeknu vám, pokud se po paleo vrátíte k "junk", najednou vám dojde, že jste značnou část svého života možná trochu byli na drogách. Něco vám bude chutnat až podezřelým blaženým způsobem a něco ani nepochopíte, co jste na tom tak zbožňovali. Nevím třeba, co míchají do růžovo-vanilkového lipánka, teď jsem ale "čistá" :) 

Tělo i mozek si totiž zvykne na čisté potraviny a opravdové nutriční hodnoty, umělé komponenty identifikuje buďto extrémně, nebo vůbec ne. Zajímavé, opravdu to jednou zkuste, jen pro tu zkušenost. 

V lednu jsem se pustila do nového experimentu. Vyformovat si postavu snů! Ano, zhubnout... jsem sice zdravá a dle nějakých tabulkových hodnot normální, přece si myslím, že můžu být lepší.

Možná se budete divit, ale paleo stravu jsem jako možnost zavrhla. Chtěla jsem předvídatelné výsledky a nechtěla jsem se vést svými předsudky. Vyzkoušela jsem ji dříve pro udržení váhy a nalezení zlaté cesty hubnutí s paleo se mi zdálo příliš obtížné. Připadalo mi jednodušší nízkokalorickou a nízkotučou stravu udržovat čistou, jak to jen jde, než nalézt odpověď na otázku, jak hubnout, když vám na talíři teče tuk. 

Do projektu nového těla jsem práskla hned na začátku ledna. Když už něco děláme, tak pořádně a s rozumem. 

Začala jsem měřením a testem své fyzické kondice. Sama jsem překvapená, co všechno takovéto měření o člověku řeknu. 

Jsem svalově dostatečně a symetricky stavěná, zdravá a hlavně hezká a dokonalá (to tam neřekli...:).

Pohybuji se přesně, je vidět, že jsem dřív sportovala (ha! někdo to přece jenom vidí!) a moje svaly fungují. Jediným problémem je tuk, mám ho deset kilo navíc (jaj). 

Takže verdikt a cíle: 

Svalová hmota a její rozložení perfektní, jen se s ní naučit pracovat, tuku je hodně, musí se redukovat. 

Funkční trénink a změna jídelníčku. 

Můj nový trénink je výborná věc, možná, když mě to nezabije, jednou o tom napíšu. 

Teď se ale zaměřme na jídelníček. Sázela jsem na jistotu. Zvolila jsem metodu kalorického deficitu s optimálním poměrem bílkovin-sacharidů-tuků. Strava se rozkládá do cca 5 porcí denně, sníží se příjem tuku, zvýší příjem bílkovin, udržuje se potřebný příjem sacharidů, nejlépe kvalitních. Minimální příjem se stanový z bazálního metabolizmu, méně se jíst nemá, tělo by totiž panikařilo a začalo by vše ukládat do tuku. Ještě se celkový příjem rozloží do optimálního poměru živin. Ideální úbytek je 0,5-1 kilo týdně, vzhledem k tomu, že si svaly chci udržet, není kam spěchat. 

Čistá matematika, krása. Stanovila jsem si tedy 0,7 kilo úbytku týdně, vypočítala všechno jak andílek a nechala tučnou paleo stravu stranou.

A výsledek experimentu:

První týden byl perfektní. Počítání bylo nesmírně otravné, výsledky se mi ale moc zamlouvaly. 2,5 kila dolů, což je po vánoční pohodě samozřejmé, mně to ale moc potěšilo. Další týden kilo dolů. Borůvka jásá, výsledky se dostavují, otravné počítání bude trvat sice dva-tři měsíce, pak se ale vrátíme k paleo stravě, která se už osvědčila pro udržování váhy a žijeme si jak prase v žitě (mořská víla na pláži).

A pak zlom. Váha dále neklesala a měla jsem nepříjemné příznaky: 

Abnormální žízeň. Pila jsem 4 l tekutin denně, přesto jsem se v noci budila, že se musím napít.

Problémy se spaním, převracela jsem se, nemohla jsem si odpočinout. 

Únava, náladovost, stres, napjatost.

Zadržování vody, zvýšení hmotnosti, kolísání váhy. 

Chutě na cokoliv, i když jsem neměla pocit, že jím málo nebo jednostranně a nudně, přesto jsem měla pořád chuť na čokoláda, sladké, oříšky....

Přitom jsem sportovala 3-5 x týdně (funkční trénink, běh, spinning, posilovna), jedla dostatečné množství, vše VYVÁŽENĚ A RACIONÁLNĚ. 

Třetí týden mi poradili, že je to normální, tělo se brání, mám vydržet. Čtvrtý týden jsem trochu zoufala, během dvou týdnů jsem totiž shodila 0,1 kilo, byla jsem unavená a toužila po odpočinku, nespavost mě vyždímala. Pátý týden se to jen stupňovalo, nespavost, náladovost, chutě, žízeň, kolísání váhy, žádné hubnutí. 

Ono se říká, když je nejhůř, musíš zatnout zuby a jít dál, výsledky se dostaví. Můžu se opírat o to, že se tělo brání, že je málo sluníčka, že jsou začátky vždy těžké... Nebo můžu pátrat po tom, co se děje. 

Narazila jsem na několik zajímavostí, které vysvětlují můj neúspěch. Jíst víckrát méně, rozložit stravu na celý den, jíst málo tuku a více "kvalitních" surovin může způsobovat i tvorbu stresového hormonu a jiné nežádoucí účinky, které vlastně celý organizmus pomatou. Nemám to ještě nastudované podrobně, akutní zásah ale funguje.

Po pěti týdnech své perfektní a vyvážené stravy jsem snížila sacharidy na přijatelné minimum, vykašlala se na minimální příjem tuku a sláva, po prvním dni jsem se krásně vyspala. Objevuje se pro mně několik dotazů, které bych chtěla taky pochopit:

Třeba proč jsem dříve neměla problém se spaním, když jsem se vrátila k běžné stravě?

A proč jsem si během několika dní vyvážené a zdravé stravy přivodila takovou záplavu hormonů a nerovnováhu, jak už psychickou nebo tělesnou.

Proč je špatné jíst víckrát malé porce a proč je špatné tělo nastavit na stejný režim každý den?

Jaké jiné okolnosti můžou způsobit, že se při relativně dobrém nízkokalorickém jídelníčku dostanete do stejného stavu, jak já?

Jsou to opravdu zajímavé otázky. Paleo jsem doteď nikdy nezkoumala hlouběji, nikdy mě nezajímaly nějaké biologické procesy a chemické reakce, toto moje faux pax mi ale otevřelo oči a jsem teď moc zvědavá. Pouštím se tedy do dalšího bádání.

Dokud neotestuji paleo na snížení hmotnosti, nebudu raději nic říkat, zatím po týdnu low carb paleo stravy jsem naprosto v pohodě, spím jak miminko, jsem plná energie a optimizmu.

Trochu se mi vyjasnilo, co se odehrálo v mém těle a vše má svůj důvod.

Na závěr bych řekla, že jsem takovéto výsledky opravdu nečekala. Občas uděláme špatné rozhodnutí, toto byla zrovna slepá ulička. Experiment kalorického deficitu byl tedy po pěti týdnech zrušen. Nikdy neříkej nikdy, ale jsem si dost jistá, že to byla dobrá lekce na to, abych se nízkotučným dietám vyhýbala. Vracím se tam, kde jsem začínala, o pár kilo lehčí, o zkušenost bohatší. 

Další měsíce se trochu zaměřím na upravení stravy paleo pro snížení tělesné hmotnosti a začíná můj nový experiment. Tentokrát snad dosáhnu více úspěchů :)